Marek 9:20 popisuje situaci, kdy démon v podstatě dostal strach neboť viděl Ježíše a reagoval na Boží přítomnost. Démon se v takové situaci necítí dobře a začíná bojovat o to, aby se udržel v těle. Dneska takovou situaci umíme navodit vkládáním rukou, kdy se modlíme za člověka a Boží přítomnost na tom místě a na tom těle je tak velká, že démon se necítí dobře. Pokud neodejde hned, tak tyto projevy nějakou dobu přetrvávají a je třeba přikázat démonu ve jménu Ježíše, aby odešel.

V duchovní hantýrce se těmto projevům říká "manifestace", mluvíme o manifestaci démona. Od verše 9:21 čteme, že Ježíš se bavil s otcem posedlého a ještě nepřikázal démonovi aby odešel z těla. Pokud tedy narazíte na tyto démonické projevy, nesmýšlejte pohrdavě o člověku "má démona", ale vnímejte ho spíše takto, že potřebuje "vysvobození". Vysvobození totiž potřebuje mnoho věřících, ale ne každý je ochotný vysvobození podstoupit, protože málokdo si připustí že nějakého démona vůbec může mít! Od verše 9:25 teprve začalo vysvobozování a vidíme, že samotné vysvobození proběhlo rychle, neprobíhal tam žádný boj, který by se autor evangelia snažil zmínit. Jelikož Ježíš nechtěl, aby byl u vymítání přítomný dav lidí, pospíšil si s vykázáním démona z těla.

Projev samotného vymítnutí pak je popsán slovy:

"A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel."

Jak tedy poznáme, že démon už konečně opustil tělo?

Je to náhlé, démon nesnese tak intenzivní Boží přítomnost a navíc dostal přikázané, aby odešel a nemůže nic dělat proti Božím andělům, kteří v tu chvíli dělají svou práci (slouží Bohu). Démonovi to tedy není příjemné a proto se to projevuje křikem a zmítnutím těla. Poté co odejde z těla, následuje klid tělo se už nehýbe a nereaguje na další vymítání a další modlitby.

V praxi mohou nastat tyto situace:

1) Na místě není "žádná" Boží přítomnost, démon tedy nemá na co reagovat. Démonem posedlý člověk chodí do sboru, ale přítomnost a moc Ducha Svatého je mizivá či velmi slabá, proto se jeho posedlost neprojevuje.

2) Pokud se člověk žijící s Bohem modlí za posedlého a Boží přítomnost je velká či dostatečná, pak se démon začne projevovat. Pokud dotyčný modlitebník ale neví co má dělat a nepřikáže tomu démonovi, aby odešel mohou nastat další dvě situace:

a) Manifestace démona pokračuje, ale nepovede se ho vyhnat, protože on sám neodejde.

b) Modlitebník se přestane modlit nebo ochabuje v modlitbě a protože mu nepřikázal aby odešel, démon se přestane projevovat.

3) Démonů může být více. Po vymítnutí démona, o kterém víme, se může ještě projevovat jiný démon, o němž nevíme co je zač a to je pak situace s vymítnutím o to složitější.

Důležité je zmínit, že Ježíš se s démony obvykle nebavil, ale přikazoval jim, aby mlčeli a vyšli ven. Od démona totiž nemůžeme očekávat, že bude mluvit pravdu! Je tedy jedno co říká a neptáme se ho na to.

Pohovor s posedlým člověkem

K tomu je třeba dodat, že zdá se být pravidlem že démona je třeba vymítat podle jména, tak jak to dělal Ježíš. Člověk musí rozpoznat o jakého démona se jedná. Člověk, který vymítá ale nezná toho člověka, mnohdy neumí sám démona vyhnat, protože neví co toho dotyčného trápí. Pokud mu to neukáže Duch Svatý, jak se má modlit a co má přikázat, tak k vymítnutí nedojde. Obvykle před vymítnutím je třeba udělat pohovor buďto s osobou, která dotyčného zná nebo se samotným posedlým, je-li schopen rozumně spolupracovat. V biblickém úryvku, kterým jsme se zabývali, Ježíš komunikuje s otcem, neboť posedlost toho člověka byla tak velká, že by Ježíš od posedlého nejspíš nedostal rozumnou odpověď. Je dobré zmínit, že Ježíš vyslýchal otce, kvůli svým učedníkům, aby jim ukázal co musí udělat. Nedělal to kvůli sobě, neboť Ježíš jakožto Syn Boží, ví co je v člověku i jaké jsou záměry jeho srdce.

Znovunavrácení nečistého ducha..

Výše uvedený příběh se popisuje také v Lukášově evangeliu 9:38-42, zde ale není uvedeno mnoho detailů o průběhu vymítání. Markovo vyprávění je pro nás klíčové stěžejní. Další zajímavost v příběhu podle Marka je to, že Ježíš přikázal duchu, aby se už nevracel... On totiž člověk, pokud se neobrátí a nepokřtí duch se může vrátit a přibrat sebou i více duchů. Například u lidí s mentálním postižením nebo u lidí s vážnější duševní poruchou jako je schizofrenie.

Tuto situaci najdeme v Matoušově i Lukášově evangeliu:

Matouš 12:43 "Když pak nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. 44 Tehdy řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ A když přijde, nalezne ho prázdný, vymetený a ozdobený. 45 Potom jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením."

Příběh vysvětluje, že je možné vyhnat démona z nevěřícího člověka, který svůj život nevydal do služby Bohu. Ale pokud se ten člověk neobrátí a svůj dům (tedy své tělo) nevydá Bohu k posvěcení Duchem Svatým, pak se démoni vrátí a další věci toho člověka budou horší než před tím. Své tělo tedy vydáme Bohu tím, že činíme pokání, žádáme Boha o odpuštění a vydáme svůj život do služby Bohu. Následně se necháme pokřtít ponořením do vody (totiž do Ježíše Krista). Viz Modlitba spasení.

Jak se démon nevyhání

Základem pro vyhnání démona je to, že člověk musí sám chtít být osvobozen. Někteří lidé jsou ale na tom tak špatně, že neví co dělají a tam platí výjimka. Nicméně u těžkých případů je nutné, aby spolupracovala rodina, respektive pečující člověk, nemůžete vyhánět démona z takto posedlého člověka, aniž by o tom nevěděl člověk ten kdo je za dotyčného zodpovědný. Nejde jen o vymítnutí, ale o celé kompletní obrácení poté. V opačném případě, by se vaše služba obrátila proti vám, mohli by vás třeba obvinit, že jste mu ublížil a že je na tom hůř než předtím... Jenom proto, že jste nedotáhli proces spasení dokonce. Než se někdo pustí do vymítání měl by si sednout s daným člověkem a zjistit co ho v životě potkalo, jaká prokletí v jeho životě existují, co je třeba rozvázat a vysvobodit. Vymítání u člověka, který není odpovědný sám za sebe moc nedoporučuju, pokud to nežádá rodina, zodpovědná osoba.