Nesprávný půst

Věřím, že Bůh mě vede k tomu, abych poukázal na něco co je dneska velmi populární a je v tom určité nebezpečí, že některé posty mohou být motivovány náboženským duchem. Toto je pokračování článku o vzdoru vůči Bohu. S tématikou taky úzce souvisí článek Falešná proroctví o přicházejícím probuzení. Tyto dva články byste si měli přečíst, než se dostanete k tomuto článku.

Každý má své povolání

Na úvod tohoto článku bych chtěl napsat, že nevidím do srdce každého jednoho z vás. Do srdce vidí jen Bůh. Takže nemohu říct, koho z vás opravdu povolal Bůh, abyste se modlili a postili za národ. Bůh opravdu může vylít svého Ducha a dát vám zjevení i slova, jakými se máte modlit. Když to bylo od Boha, tak pokračujte, nijak se vás tento článek netýká, protože víte, že vás Bůh do této činnosti povolal. Ale pro ostatní, kteří jen přijali výzvu k modlitbě za národ nebo společnost nevěřících lidí, se kterými se nikdy osobně nesetkali - zamyslete se nad tím co se odehrálo ve Starém Zákoně. Bible je totiž od počátku plná příběhů o tom, jak národ, který měl poslouchat Hospodina dělal ustavičně věci, které Bůh nenařídil. I sám Ježíš říká, že se máme modlit tak, aby se stala Boží vůle.

"Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi." Matouš 6:10 

Někdy se zdá být jasné co je Boží vůle. Vezmeš bibli podíváš se co říká Boží slovo a řídíš se tím. Ale bez Božího ducha to nejde. Pokud se rozhodujeme jen na základě svého rozumu můžeme minout Boží vůli. Proto je třeba umět rozpoznat co je Boží vůle pro každou situaci. Nestačí Boží slovo jenom číst, vždyť existuje tolik církevních denominací a sekt - a každý pastor či kazatel interpretuje stejná slova v bibli jinak. Proto potřebujeme vedení Božím Duchem, abychom měli jistotu, že to, do čeho se chceme pustit je opravdu z Ducha Božího!

Rozpoznání Boží vůle

Apoštol Petr měl tuto řeč:

A když to bratři uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: "Hospodine, ty jsi Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich, který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: `Proč se rozzuřily národy a lidé vymýšleli marnosti? Králové země povstali a vládci se shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému.´ A opravdu se proti tvému svatému služebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele, aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo." Skutky apoštolské 4:24

Čteme o tom, že to byla Boží vůle a Boží ruka, která uvedla do chodu určité věci, které se nám lidem mohou zdát nespravedlivé, ale v Božích očích to byla spravedlnost. Právě tak se dělo po mnoho generací Starého Zákona, kdy Bůh poslal zlo na ty, kteří zlo páchali. V těch okamžicích už nebylo nic, žádná modlitba, žádný půst, který by Boží soud zastavil.

Na židovský národ dolehlo mnoho zla, protože neposlouchali Hospodina. Bible však skrze proroky řekl, že zlo, které uvede na Izrael je spravedlnost. Byla to Boží vůle, spravedlivý Boží soud nad hříšníky a modláři, kteří neuctívali Boha, se kterým jejich otcové i oni sami uzavřeli smlouvu. Čteme, však, že Boží soudy přicházejí i na pronárody, tedy pohanské národy, za to že neposlouchají Hospodina. Bůh povolal mstitele, který zahubil vše co smilnilo s cizími Bohy. Zničil hradby Jeruzaléma a vše srovnal se zemí. Bůh řekl, že se to stane, to byla Boží vůle. Měl by se prorok modlit a snažit se zastavit Boha v jeho rozhořčení? Měl by Bohu říkat: "Bože nedělej to?". Copak Bůh není spravedlivý? Jak má zastavit zlo, když má konat spravedlnost? Kdo jsme my, abychom si mysleli, že dokážeme rozpoznat co je spravedlivé v Božích očích? Kdo z nás bude soudit Boha, zda rozhoduje správně? Tahle neposlušnost se Izraeli velice krutě vymstila. Vzpomeňte na příběh vzpoury proti Bohu v době, kdy Izrael měl vstoupit do země Kenaanské. Měl bojovat, ale bál se a odmítl to. Pak padl Boží soud. Bůh řekl, nevstoupíte tam, otočte to zpět na poušť. A co oni udělali? Zlekli se a šli bojovat! A podruhé neuposlechli Boha Izraele.

Běda tomu, kdo se chce přít se svým tvůrcem, střep z hliněných střepů! Což smí hlína říci svému tvůrci: "Co to děláš?" a tvůj výrobek: "On nemá ruce"? Izajáš 45:9

Proto je třeba rozpoznat co je Boží soud, dokdy trvá šance na spasení a co je Boží soud. Pokud se chcete modlit proti něčemu co se děje na Boží příkaz, tak se jedná právě o takovou neposlušnost. Je to pošetilost.

Koronavirus posiluje strach i v křesťanech

Dneska žijeme v "době koronavirové", kdy se po celé zemi rozmnožila epidemie. Bůh má pro toto svůj vlastní výraz "mor" či nákaza. Toto co se děje je bezesporu na Boží příkaz, je to trest nad hříšníky. Čteme o tom jednak v proroctvích o posledních časech Matouš 24-25, ale i v knize Zjevení. Očekáváme vládu anti-Krista, lidé se pravděpodobně budou podřizovat centralizované nadvládě. Všude tam kde je centralizace moci, hierarchie a pevné struktury, že jednotlivec ztrácí možnost svobodného uctívání Boha - nebo svobodného zvěstování evangelia - všude tam, kde člověk nemůže samostatně a sám studovat bibli a konat to co Bůh přikázal - tam je náboženský duch, který velmi úzce souvisí s centralizací moci a s kontrolou. Vždyť duch kontroly je nejen v církvi, ale i ve světě. Byli jsme povoláni, abychom se za svou víru, za svého Boha nestyděli, protože Ježíš řekl:

Potom jim všem říkal: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mne, ten ji zachrání. Vždyť co je platno člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil? Kdokoli by se totiž styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů. Ale říkám vám po pravdě: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království."  Lukáš 9:23-27

V době koronavirové nám zakázali vycházet ven na ulici a nemůžeme kázat evangelium ani se modlit za lidi na ulici. A co když nám zakáží ještě více? Vlády si vždycky nějakou záminku mohou najít. Chceme ukončit to k čemu nás Ježíš povolal? Protože pokud budeme jen sedět doma, tak Boží evangelium nebude hlásáno. Co nám brání je strach. Ďábel si vždycky používá strach, aby umlčel Ježíšovy učedníky, používá vyhrůžky, abychom přestali a byli neaktivní, abychom přestali používat darů Ducha, abychom se styděli a ohlíželi na to co si druzí o nás pomyslí. V takových těžkých situacích, kdy hrozí, že budeme porušovat zákon by se člověk opravdu mohl vystavit pokutám, vězení apod. Dokonce v době vyhlášení nouzového stavu jsou tresty přísnější a tak i náš strach je větší! Jenže když nás umlčí tak nejsme svobodní, protože nás mají pod kontrolou a nejsme zcela svobodní. Víme, že apoštol Pavel se takto spoutat nedal, nedbal na nebezpečí, nedbal na vězení. Důvěřoval Bohu. Dokonce se se Sílasem modlili a chválili Boha ve vězení!

"Pavel a Sílas se však o půlnoci modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali. A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta." Skutky apoštolské 16:25-26

Pavel a Sílas měli takovou radost, že mohli zvěstovat evangelium a trpět nespravedlnost pro Krista, protože Bůh byl s nimi i když "trpěli" ve vězení. Tělo sice zavřít mohli, ale Ducha Božího v jejich těle zavřít nemohli. Dokonce to viděli i vězni a žalářník, který se pak obrátil. Takže nejen že byli nadpřirozeně vysvobozeni, ale ještě se dále šířilo Boží království. Tam kde je Boží duch, tam je radost a pokoj, ale i odvaha a moudrost ke kázání Božího království. Když Bůh vylévá svého Ducha, tak dává zjevení své vůle těm, kdo ho hledají, takže jeho vůle je jasná a víme co máme dělat.

Apoštolové byli také zavřeni do vězení, ale byli nadpřirozeně vysvobozeni. 

Do Jeruzaléma se také scházelo množství lidí z okolních měst, kteří přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni. Tehdy povstal nejvyšší kněz a všichni, kdo byli s ním (což je ta sekta saduceů), naplněni závistí, a chopili se apoštolů a vsadili je do veřejné věznice. Ale Pánův anděl v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl: "Jděte, postavte se v chrámu a mluvte lidu všechna slova tohoto života." Když to tedy uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když pak přišel nejvyšší kněz i ti, kdo byli s ním, svolali veleradu (to jest celé staršovstvo synů Izraele) a poslali do vězení, aby je přivedli. Když ale služebníci přišli, nenašli je ve vězení. Vrátili se tedy a oznámili:  "Vězení jsme sice našli bezpečně zavřené, také strážné stojící venku přede dveřmi, ale když jsme otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenašli." Skutky apoštolské 5:16-23

Takže taková byla církev na počátku a tak by měla fungovat církev i dnes. Bůh nestvořil svou církev, aby byla uzavřena za zdmi církevních budov, ale aby šla a nesla světlo světu. To nese riziko, lidé se občas dostanou do vězení, ale i v tom vězení pomohou kázat evangelium a šířit Boží království, takže Bůh je s nimi. Proto se musíme naučit rozpoznávat co je Boží vůle.

Opravdu se máme modlit a postit za konec nákazy?

Nyní se tedy konečně dostávám k pointě proč píšu tento článek. Vznikají modlitební a postní hnutí, které jak se zdá mají za cíl, modlit se a postit za nevěřící lidi nebo za to, aby nákaza skončila. Jenže já si myslím, že stejně tak, jako nikdo nevěděl, kdy nákaza přijde (protože pokud vím tak, žádný křesťanský prorok to neoznámil předem a nevědělo se to) tak nikdo neví, kdy by měla odejít. Pokud nákaza je Božím soudem a vylitím Božího hněvu, tak to nikdo nemůže rušit a stavět se proti tomu. To by byla neposlušnost, vzdor. Z knihy Exodus víme, že Mojžíš se modlil za lid, když se šířila zkáza kvůli hříchu Izraele, kvůli vzpouře proti Bohu a lidi umírali ve velkém. To proto, že Hospodin vzplanul hněvem proti modlářství a proti vzpouře. Tento hněv byl spravedlivý, ale Mojžíš se nemodlil jen tak, šlo tam o život. Mojžíš byl motivován láskou k těm, které znal a kteří mu byli blízcí. Proto se za ně modlil.

Modleme se za své blízké

Jsem přesvědčen že je správné se modlit za blízké lidi, které známe a pokud se nám stane, že na nás Bůh vyleje svého ducha a dá nám zjevení či povolání, abychom se modlili i za celou společnost či národ, tak tak čiňme, protože to bylo na Boží pokyn. Ale jinak považuju za správnější modlit se hlavně za ty, které známe, ať už jsou to přátelé či nepřátelé, Boží vůle zde je jasná: "Modlete se za své nepřátele".

Ohledně modlitby za nevěřící lidi, které neznáme, za cizí, to tak jasné není, protože Izrael se nikdy za pohany nemodlil. Jako křesťané však máme hlásat evangelium; zde je na místě se modlit přímo když se chystáme do akce k hlásání evangelia, ať už se modlíme za to, aby nám Bůh poslal do cesty lidi, kterým budeme moci svědčit nebo kázat nebo se za ně modlit poté co jsme jim řekli o Bohu. Toto je jasné. K tomu ostatnímu si myslím, že je nejmoudřejší dělat tak jak nám řekne Duch Boží, je-li nám zjevena jeho vůle. Rozlišujte tedy co je jen váš rozum a co je Boží duch vylitý na vás, co je nadpřirozené zjevení od Boha - Boha pak následujte, protože to je správné. Pokud vás ale lidé přesvědčují k něčemu, o čem nejste z ducha přesvědčeni, že je jistá Boží vůle a správná věc, pak to raději nedělejte, než abyste se stavěli proti Bohu. Nedejte se oklamat a svést falešnými proroky a lidmi oklamanými, kteří nerozpoznali Boží vůli. Ježíš před tím varoval, že tito lidé přijdou. Nezapojujte se do každé modlitební nebo postní aktivity, protože je třeba rozlišovat v tom kdo jedná na Boží příkaz, na Boží zjevení a kdo sešel z cesty. Tohle je třeba problém lidí, kteří se spojují s katolickou církví a různými mystickými směry odvozenými od New Age, duchovních směrů kde se objevuje duch kundalini apod. Prostě rozlišujte Duchy jak to řekl apoštol Jan. Nesměšujte se s těmi, kdo se smísili s hříchem a modlářství, kdo tolerují hřích, protože toto není Boží spravedlivá vůle.

"Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoušejte duchy, zda jsou z Boha, neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků."  1 Janův 4:1

"A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla." 2 Korintským 11:14

Já osobně to dělám tak, že zkoumám kdo se s kým stýká (s kým spolupracuje) a podle toho poznám jakého je ducha. Je to jedna z možností. Je logické, že když někdo aktivně spolupracuje se sektami jako jsou katolická církev a usiluje o unionismus, tam se míchá falešné evangelium a pravé. Není tam rozlišení. Toto nepovažuji za Boží vůli. Problém je v tom, že omyly jsou pak přijímány automaticky jako pravdy. Je třeba hlásat to pravé evangelium jaké bylo od počátku a za tím stát. Pokud budeme předstírat, že žádné zásadní rozdíly ve víře neexistují pak nekážeme pravdu a nejednáme v souladu s Božím Slovem. Takový člověk je totiž proklet:

"Ale i kdybychom vám my anebo anděl z nebe kázali jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet!" Galatským 1:8

Opravdu záleží na tom jestli děláme to co písmo říká. Pokud nezůstáváme v pravdě nectíme Boha, neboť Boha je třeba ctít v Duchu a pravdě. Kde není pravda, tam Boží spravedlnost nepřebývá. Neposlouchat Boha je hřích.