Tento článek bude o prázdném neboli bezduchém náboženství a je třeba ho aktualizovat (5.8.2020).

K čemu vede bezduché náboženství?

Bezduché náboženství vede k duševní a duchovní smrti, k vyhoření a působí proti Životu v Kristu. Zabíjí život, který jsme dostali od Ježíše Krista při svém obrácení (pokud bylo opravdové)... Je to prokletí, které se velmi složitě popisuje v listu Římanům 6-8 - to jsou složité teologické kapitoly, které ale člověk pod vlivem ducha světa nemůže správně pochopit.

Náboženství vyčerpává a ubíjí. Případně lidé chodí dělají náboženskou činnost bezduše, jen ze zvyku. Nejsou puzeni Božím Duchem, nejsou zapáleni pro věc, protože toto naplnění Božím Duchem a zmocnění k povolání od Ducha Svatého neprožili.

Nejsou schopni sloužit v moci a síle Ducha Svatého.

Kde se vyskytuje bezduché náboženství?

V různé míře a intenzitě se vyskytuje se prakticky skoro v každé církvi, v každém sboru, kde je nastavený systém, hodně pevná a rigidní struktura, tam kde není prostor pro práci Ducha Svatého, tam kde se káží heretická učení a tam kde jde o peníze více než o důvěru v Boha... Vyskytuje se ve většině církví, ale občas bohužel i u křesťanů, kteří nechodí do církve. 

Jak poznat mrtvé náboženství ve sboru/církvi?

Dalšími znaky jsou úplná nebo částečná absence misijní služby ve sboru (dělají to jen dva, tři lidé, ale ostatních 40 chodí do sboru jen, aby si poslechli kázání nebo chválili Boha - takříkajíc, aby si prošoupali kalhoty), nejsou vidět nově obrácení lidé; z toho plyne také druhý znak: schází vyučování a vedení pro nově obrácené jedince a ty, kterým se ještě nedostalo základům Božího slova (tzv. mléka). 

Velikost pěveckého sboru, vybavenost hudebními nástroji, aparatura a mixážní pult, dokonce ani bar, dokonce ani počet členů sboru, nemohou být měřítkem úspěchu církve. Toto jsou měřítka pro měření úspěšnosti ve světě, ale ne před Pánem. Je-li sbor bohatý, že si může dovolit bicí i s odhlučněním, mikrofony, odposlechy a vůbec veškerou aparaturu, jsou to všechno znaky materiálního úspěchu, nikoliv duchovního úspěchu. Úspěšná chválící skupina, může hrát krásné emocionální písničky, ale pokud všechno máte a jste závislí na tomto, místo na Pánu, pak máte zaděláno na pořádný problém a to je mrtvé náboženství. Emocionální náboženství (emocionální chvály, emocionální kázání, emocionální modlitby) dokáže být stejně nebezpečnou modlou a vnějším projevem marné víry jako jsou jiné formy hříchu: láska k penězům a k tomuto světu, touha po úspěchu a slávě, touha po společenském uznání a kariéře ve sboru....

V čem je podstata?

Věřící člověk, který si zvykl dělat určité náboženské aktivity jako chození do církve, chválení, uctívání, modlení, čtení bible, kázání (směrem k věřícím uvnitř církve) si myslí, že dělá dost pro Boha, ale zapomněl na to nejdůležitější, že jsme vůči Ježíši Kristu zavázáni vydávat o něm svědectví mezi lidmi, kteří Ježíše nepoznali, neobrátili se a dělat ty věci, ke kterým byli křesťané povoláni směrem k nevěřícím (uzdravování, svědčení o Bohu, vedení je k Bohu).

Jak poznám, že mrtvé náboženství v mém životě působí?

Když se musím nutit k určitým náboženským činnostem, o kterých vím že je mám dělat, chci je dělat, ale nevydržím je dlouho dělat, po určité době jak je to týden, měsíc znovu spadnu do stejného problému, kdy se mi to nedaří dělat. Těmi činnostmi může být například: vím že musím chodit mezi lidi a kázat jim evangelium, ale ne vždy se mi chce a jdu jen proto, že vím že musím... Nebo naopak nejdu protože už nemám sílu a trvá třeba měsíc než tu sílu a chuť zase najdu. A to je náboženství.

Například spoléháš na to, že náboženskou činnost jako misijní činnost, kázání o Bohu či modlitby za tebe bude dělat někdo jiný. Přitom Ježíš Kristus to přikázal tobě. Přikázal nést ovoce, a tím ovocem je právě obracení věřících ke Kristu, případně jejich vysvobozování od duchovního útlaku, aby mohli mít plnou svobodu v Kristu a ve vší síle jít a dále zvěstovat evangelium.

Stydíš se mluvit o Bohu, nebo o něm mluvíš, ale oklikou a nikdy nesdělíš tu podstatnou věc, kterou se obáváš říct neobrácenému člověku: že Ježíš zemřel, aby on mohl žít a že je mocen ho vysvobodit z nemocí, duchovního útlaku a hlavně mu dát věčný život.

Proč to lidé nedělají?

Protože byli Satanem oklamáni, že není třeba to dělat. Stane-li se někdo neužitečným služebníkem, nemá věčný život.

Jak se z toho dostat?

To je největší problém, protože člověk, který je v pasti mrtvého náboženství je oslepen bludem a falešnou představou o tom co je Bůh nebo jak má život s Bohem vypadat. Tito lidé znají to co viděli v církvi, u sebe nebo jinde a to chtějí. Jsou pyšní na své úspěchy nebo vidí své vzory jinde u populárních kazatelů a populárních církvích. Jsou ovlivněni těmi slavnými, kterým jde hlavně o jejich slávu a jejich peníze... Je třeba si uvědomit, že sláva se v dnešní době získává hlavně prostřednictvím peněz. Ale peníze, kazí člověka. Dají vám jistotu, ale jistota, nevyžaduje víru a důvěru v Hospodina. Když nejsou vytvořeny podmínky, kdy byste měli stát v materiální nejistotě, v materiálním nedostatku a nemožnosti plánovat co bude za další měsíc, tak nemáte možnost testovat svou víru. Vaše víra a důvěra v Hospodina se nemůže rozvíjet. Pak tyto hmotné závazky, které má každý bohatý sbor, znamenají modlu, která stojí mezi vírou a Bohem.

Pokud máte pocit, že jste uvízli v pasti mrtvého náboženství, pak můžete udělat dvě věci: Nejlépe, když se k Bohu budete celou svou silou a duší modlit, aby vám poslal někoho, kdo vám pomůže, ale očekávejte, že to budete vy kdo bude muset udělat odvážný krok a vyhledat odbornou duchovní pomoc... Nebo až budete připraveni, z bohatého sboru odejít a najít si nějaký chudý sboreček nebo prostě dát pár lidí dohromady, kteří zkusí založit svůj vlastní sbor a dělat misijní službu. No a pokud se na to necítíte, tak můžete prostě zkusit učit se biblické jazyky samostatně nebo také opustit sbor s tím, že chcete Bohu dát všechno a nespoléhat na materiální prosperitu sboru a slepé vůdce slepých...

Odkazy

• Jak zabránit vyhoření, aneb pomalá smrt v církvi

svedectvi-o-obraceni-novy-zivot-nove-manzelstvi