Hledání rovnováhy

V tomhle článku bych se chtěl sdílet o tom jak prožívám hledání rovnováhy mezi rizikem sklouznutí k farizejství a svobodou. Moje víra nese své specifické rysy, kterými se odlišuju od ostatních křesťanů.

Začal bych tím, že před mnoha lety, když jsem byl vlastně stále se hledající křesťan (tzn. křesťan, který stále hledal svou identitu v Kristu) jsem řešil problém s nepřesností českých překladů bible. Jako hledající jsem potřeboval mít jistotu, že to co čtu je opravdu správně. Stávalo se například, že jsem s lidmi diskutoval na internetové diskusi a oponent mi vyvrátil mé tvrzení na základě přesněji přeloženého verše nebo jsem se prostě s něčím sdílel a starší církve mi sdělil, že daný verš (resp. jeho část) v bibli ve skutečnosti vůbec není a že se jedná o nesprávný překlad NBK. Ačkoliv dnes stále hodnotím NBK a ČSP jako nejspolehlivější a nejvěruhodnější překlady Nového Zákona, mají svoje mouchy. Oproti tomu CEP a B21 představují hodně volné výklady, který stačí pro rámcovou představu o čem je příběh, ale kázání nebo článek bych na CEP nezakládal, protože v mnoha podstatných detailech se liší od originálu, takže může člověka slušně zmást. Nicméně pro mě CEP byl a je jediný tištěný překlad SZ, který mám. Už tenkrát v roce ~2005 jsem cítil silnou potřebu učit se novozákonní řečtinu, abych lépe rozuměl bibli a mohl číst původní Boží slovo. V té době jsem se setkal se svým dřívějším nejlepším přítelem a modlili jsme se za tuto věc. Po této večerní modlitbě jsem se velmi brzo rozhodl koupit si zelenou učebnici Novozákonní řečtiny. Ačkoliv je to tlustá kniha, pročetl jsem ji vcelku rychle asi zhruba do poloviny. Problém jsem měl se zapamatováním slovíček, ale v té době jsem se je snažil trénovat pomocí audionáhrávek, které jsem si vytvářel. Časem jsem se dostal na jistou křesťanskou školu, kde byla výuka hebrejštiny, kterou jsem se původně vůbec učit nechtěl, ale díky tomu, že jsem se naučil číst a trochu rozumět některým gramatickým pravidlům, jsem se pak později "vrtal" v původních hebrejských textech, i těch řeckých. Takto to pokračovalo několik let, než jsem se začal učit řecké a hebrejské verše nazpaměť (hlavně tu hebrejštinu). Zjistil jsem, že tímto přístupem jsem schopen se naučil větší slovní zásobu s vynaložením mnohem méně času a energie a s větší účinností. Zkrátka si ty slovíčka lépe pamatuji, takže mohu říct, že čtení a rozumění hebrejského textu mi jde lépe a mohu si vychutnat alespoň ten text, kterému rozumím. Můj dávný sen se tak začíná naplňovat a realizovat po patnácti letech. S tímto jde ruku v ruce také to, že v roce 2018 jsem začal více poslouchat hebrejskou hudbu, písně hebrejských chval a učit se rozumět jejich obsahu. Tento druh chval mě velmi přiblížil k Bohu. Časem se k tomu přidaly také modlitby v hebrejštině (prostě si stačí zapamatovat verše z žalmů v hebrejštině). Zajímal jsem se také o židovský a mesiášskožidovský výklad Starého Zákona a mesiášskožidovský výklad nového zákona. Pochopitelně mě také zajímá i historie a kultura židovského národa, ale není už tolik času a energie, kterou bych věnoval tímto směrem. S tímto veškerým poznáním a novým chápáním, prostého křesťanské zaujatosti, jsem si začal vytvářet poměrně odlišný pohled na bibli a židovskomesiášskou víru. To mě přivedlo k přesvědčení, že chci dodržovat Boží přikázání ve větším rozsahu a řídit se přikázáním nejíst vepřové maso a světit sobotu, den odpočinku. První jmenované přikázání mi přišlo poměrně snadné. Poznal jsem, že je nutné, abych se řídil tím, čemu jsem uvěřil, Bůh mi to vložil na srdce a proto se tím řídím. Je to pro mě fakt snadné. Naučil jsem se jak se lépe stravovat a díky Bohu se mi to vrátilo ve formě velkého požehnání, že ode mě odstoupili dřívější nepříjemné zdravotní problémy, které jsem měl s trávicí soustavou. Takže poté co jsem přestal jíst to prasečí maso (já takovým jídlům rád říkám "prasečiny") se mi náramně ulevilo a jsem šťastný a vím, že toto je správná cesta pro mě. Leč jsem si vědom toho, že některý křesťan by mě mohl nařknout z uchylování se ke starému zákonu, tak jen připomenu, že Ježíš nepřišel Tóru zrušit, ale naplnit. Také je psáno Jr 31:33, že Bůh nám dá svou Tóru dovnitř (tj. do srdce) a do srdce ji napíše. To však znamená, že pokud věřím Tóře, tak se ji logicky musím řídit, přinejmenším v takovém rozsahu, který je validní a potvrzen novou smlouvou. Jsem si přece vědom, že není třeba dalších obětí, neboť máme Ježíše Krista a proto nejsem povinen dodržovat všech 613 ustanovení Tóry. Mám v tom svobodu. Na základě této svobody jsem se tedy rozhodl, že chci světit Den odpočinku vycházející na Sobotu, protože tak to stanovil Bůh. Ten nám dal svou věčnou smlouvu, že máme dodržovat den odpočinku a v sobotu nemáme pracovat. Kdo pracuje, ten je podle SZ vinen hříchem, který si zaslouží smrt. A právě o tom je pointa tohoto článku. Nejdříve však chci ocitovat úryvek z bible, který jsem dnes četl právě na toto téma. Z něj je jasně patrné, že přikázání dodržovat svěcení Šabatu (den odpočinku se světí od pátečního západu slunce až do sobotního západu slunce) je platné i pro křesťany:

Izajáš 56:1 Toto praví Hospodin: "Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost. Blaze člověku, který tak jedná, lidskému synu, který se toho drží a dbá na to, aby neznesvěcoval den odpočinku, který se má na pozoru, aby jeho ruka neučinila nic zlého." Ať neříká nikdo z cizinců, kdo se připojil k Hospodinu: "Hospodin mě jistě odloučil od svého lidu." Ať neříká kleštěnec: "Hle, jsem strom suchý." Neboť toto praví Hospodin: "Kleštěncům, kteří, dbají na mé dny odpočinku a volí to, co si přeji, kteří se pevně drží mé smlouvy, dám ve svém domě a na svých hradbách památník s jménem lepším než synů a dcer: Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno." Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: "Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy, je výrok Panovníka Hospodina, který shromažďuje zahnané z Izraele. Shromáždím k němu ještě další, k těm, kteří už k němu byli shromážděni."

Dodávám, že nevím zda všichni cizinci té doby byli kleštěnci, zda se verš vztahuje jen na cizince - kleštěnce, nebo na cizince a kleštěnce, ale srdcem se přikláním k druhé variantě. Jsou to slova, která jsou jednoznačně určena nám věřícím z pohanů. V souladu s Izajášem 52-53 Ježíš k nám přišel prostřednictvím svého slova, své dobré zprávy, zprávy plnou radosti a pokoje. Tato zpráva je spjatá s Iz 56. Je dobré vidět věci jaksi komplexně. Ale při čtení Iz 52-53 jsem si uvědomil jak tvrdošíjně židé stále lpí na svém náboženském a tradičním výkladu, popírajíc spasitelství Ježíše Krista. Ač to očí bijící, přes zalepení, přes hluší, nechtějí nic slyšet. A právě to je ten duch náboženství, duch farizejství a zatvrzelého srdce, který jim brání aby viděli. Bůh jim stále neotevřel srdce a mysl, aby chápali slovo, které střeží, jeho obsah a smysl však nechápou. Je to tak smutné. Nedávno jsem se ptal jistého rabína jak vidí život a smrt po životě a bylo odkázal mě na stránku, která obhajovala reinkarnaci. Ano, židé věří na reinkarnaci na základě kabaly, která - teď už to vidím - je okultní naukou. Takto se nechal židovský národ svést, aby si scestně vykládali některé verše z bible, kterým nerozumí jako reinkarnaci. No a to byl bod, kdy jsem si uvědomil, když ani rabíni nerozumí tomu co čtou a mají zatemněnou mysl i srdce, jak by bylo možné brát si od nich jakékoliv poučení ohledně toho co dodržovat a jak se správně chovat podle tóry. Jejich návody na dodržování dne odpočinku jsou sice zajímavé, modlitby, verše z bible a písničky jistě krásné, ale problém je ve všech těch lidských nařízeních, které Bůh nezavedl. To si zavedli oni. Ježíš sám byl proti lidské tradici dosti ostře zaměřený, protože farizeové zotročovali lidi svými nesmyslnými příkazy. A tak i já jsem řešil, jak vlastně světit sobotu. Kde je hranice mezi odpočinkem. A dostávám se k hlavnímu bodu. Chtěl bych vás rámcově seznámit co vše judaismus zakazuje a co naopak nezakazuje a zakazovat by potažmo mohl, kdyby šel do samého extrému.

Jak to mají židé

Takže ke svěcení soboty. Tóra říká, že den odpočinku se má světit od pátku od západu slunce do soboty do západu slunce. Židovský den totiž začíná již po západu slunce a trvá do západu slunce druhého dne. Způsob svěcení soboty není v bibli moc detailně popsán, ale je definitivní, že člověk má odpočinout od veškeré řemeslnické práce. Rozhodně bych se chtěl vyhnout nějakým pochybným rabínským výkladům, protože ty často vycházejí z kabaly, která byla ovlivněna pohanským učením z orientu. Kabala je velmi široké učení, ale pokud jsem měl možnost si jen něco málo přečíst, tak jsem zjistil, že mnozí rabíni věří, že tzv. šekina, či Boží slává, může přijít ve snu ve formě draka. Ti samí rabíni to ale ztotožňovali se sexuální energií. Pokud nevěříte, článek se jmenoval "Wedding the Dragon: The Powerful Feminine as Seen in Jewish Women's Dreams"
Rabbi Jill Hammer a měl by se dát najít na netu. Problém jak jistě tušíte je v tom, že v křesťanském pojetí drak je jednoznačně symbolem satana a v New Age je to symbol kundaliny. Chci říct, že kabala buďto vychází z New Age nebo je těmito myšlenkami ovlivněna. Nejde však o myšlenky, ale o duchovní realitu, která je skutečná a rozhodně bych si s ní nezahrával. Tito rabíni, kteří se zabývají mysticismem nebo tomu věří byli svedeni z cesty Hospodinovy. Říkám to takhle na rovinu aby bylo jasné, proč nemohu brát vážně články od takových lidí, kteří něčemu takovému věří a nechávají se ovlivňovat těmito satanovými klamy a svody.

Co tedy máme? Články o sobotě nemusí být zcela závadné, mohou vycházet z učení kabaly. Mystikou se rozhodně zabývat nechceme. Chceme se držet té pravé cesty, cesty Hospodinovy, jak je v Iz 56. Chceme dbát na Ježíšovo přikázání. Chceme-li se přiblížit více k Bohu rozhodně stojí za to zvážit dodržování zákazu vepřového masa a nařízení svěcení dne odpočinku v ten správný den, jak to stanovil Hospodin. Jinak jsme vystaveni stejné neposlušnosti, jako byli neposlušní Izraelité, kteří odmítli vstoupit do země zaslíbení a když se je Bůh rozhodl potrestat za jejich neposlušnost, oni se rozhodli že Boha opět neposlechnou. Zůstávat v tradici, která vychází z katolické církve, pohanských zvyků a falešného učení katechismu je zlé, protože to není Hospodinova cesta. Izajáš 56 vyzývá, aby se věřící z pohanských národů, čili cizáci, věrně drželi toho původního nařízení, které dal Hospodin. Setrvávat v bludech, i když jsme byli seznámení s pravdou je špatné. Co ale můžeme dělat? Je to opravdu tak těžké, říci si, nakoupím o den dříve, koupím dostatek zeleniny, uvařím ji a druhý den ji sním(e)?

Židovská tradice má mnoho zákazů. V den odpočinku například nesmíte vařit. Co je povolené je ohřátí jídla. Co když se ale dostaneme do situace, že jsme neměli čas nakoupit jídlo. Například jsme museli zůstat v práci déle. S tím se asi moc dělat nedá. Máme tedy v sobotu trpět hlady a nic nejíst? Já si myslím, že toto je přesně ten druh farizeismu, proti, kterému se Ježíš ostře stavil. V NZ je přirovnání, kdy Ježíš říká, svůj dobytek přece také nakrmíte a nenecháte hladovět. Proč by se tedy člověk nemohl najíst? To bylo i o sbírání klasů na poli během soboty. Podobné by to ale mohlo být i s jinými přikázáními. Co když ve společnosti panuje chudoba a člověk, aby se mohl najíst musí krást? Co když není zbití? Talibán by s takovým udělal, že by mu usekl ruce. Ale Ježíš říká, že se máme smilovat. Zejména v tu sobotu. Je tedy chyba toho chudáka, že nemá co k jídlu? Většinou jsou to širší společenské faktory, které dovedou člověka do chudoby. Jistě je těžké soudit jak se z koho stane chudák, jestli si to zavinil sám třeba svým marnotratným životem, závislostí na výherních automatech, drogách či alkoholu, to vše však u ztracených existencí, které neznají Ježíše Krista a neví jak najít cestu ven ze dna je pochopitelné. Nakonec tedy člověk by měl hledat pochopení a snažit se smilovat nad chudákem a ne ho nechat vyhladovět proto, že "v sobotu se přece nepracuje". Stejný princip tedy mohu aplikovat sám na sebe. Mám-li se rozhodnout co si udělám k jídlu, mělo by to být jídlo jednoduché, pokud možno ze zeleniny nebo z polotovarů. Dneska jsem se rozhodl upřednostnit špagety, které byli již zakoupené hotové, jen je uvařit. Opravdu je toto nějaká práce? Špagety jsou za 15 minut a omáčka, ta byla ze sklenice. Co jsem však musel řešit během dne byla otázka: Opravdu musím hladovět, kvůli tomu, že nemám připravené jídlo? Odpověď byla: ne. Při volbě jestli dělat pizzu nebo špagety, jsem se pak rozhodl pro špagety, protože je s tím méně práce. Prostě to vidím tak, že to člověk musí posoudit srdcem.

Původní nařízení nepracovat, je myšleno hlavně tak, abychom si odpočinuli od celotýdenní práce, zejména od práce, která nás živí. Došel jsem však k závěru, že někdo musí odpočívat více, někdo méně. Například starší nebo starý člověk bude odpočívat více, protože má méně energie a nezvládne ujít stejnou vzdálenost jako zdravý člověk. Pokud by ho delší chození unavilo, logicky zůstane v sobotu doma. Trávit sobotu či pátek podvečer nakupováním jídla není ideální, ale pokud v lednici opravdu nemáte ani tu zeleninu, tak to vidím tak, že vám nic jiného nezbývá, leda byste se chtěli postit. Ale nenuťte k tomu své děti. Sledování TV a sledování filmů, bych omezil. Někoho to unaví, někoho ne. Každopádně, pokud musíte po jakékoliv činnosti víc odpočívat, tak je třeba ji omezit, protože vás to vyčerpává. Selským rozumem pak vím, že v sobotu se nechci vyčerpávat, ale nabrat sílu.

Další věc pak je, že v sobotu je dobré být s přáteli nebo s rodinou. Jenže, ne každý má tu příležitost. Ne každý má kolem sebe stejně věřící lidi a ne každý bude chtít třeba zapalovat svíčky na svícnu. Moje představa o sabatu je taková, že má smysl ho nějak víc slavit, pokud ho slaví celá rodina. Pokud to zbytek rodiny neslaví a nemůže slavit, protože nesdílí vaší víru, pak je to škoda a nedá se s tím moc dělat. Pak zbývá jen setrvat v onom rozhodnutí nepracovat, odpočívat a nejíst vepřové maso. Pokud však máte s kým slavit, třeba máte vlastní rodinu, tak toho využijte, protože Bůh vám to oplatí dobrem. Oslava sabatu pak může probíhat buďto čtením bible, přehráváním chval (či hraním Bohu), společným zpíváním či tančením a modlitbami. Zpívat a tančit lze i jednotlivě v soukromí. Osobně si nemyslím, že návštěva synagogy či kostela je nutná, ale za časů kdy Ježíš chodil po zemi Izraelské to bylo zvykem. Já osobně však na žádné pravidelné kázání nechodím ať už proto, že se vyhýbám náboženskému prostředí nebo prostě mi schází to židovskomesiášské prostředí v mém okolí, které mě přitahuje. Také si neumím představit, jak by tradiční náboženské církevní kruhy přijímali moji potřebu uvolněného uctívání v židovském stylu. To prostě nejde. Nemůžete přijít někam, kde mají pevně stanovené pravidla. Bylo by to tak trochu jako zavřít kočku do papírové krabice - myslím, to že když slyším hudbu mám potřebu se hýbat asi jako neposedné kotě, které si chce hrát s skákajícím balónkem. Tím neříkám nikomu že by měl jednat stejně jako já, ale řídit se svým vlastním hlasem. Ostatně ďábel umí jen napodobovat, zatímco Bůh dává každému na srdce jedinečnou touhu, za kterou pak jde a realizuje ji.