Prevence, aneb jak se nenechat otrávit náboženským duchem

Nedávno jsem si uvědomil, že velký problém, který je spjat s náboženským myšlením je posuzování lidí podle doktrín. Doktríny jsou vlastně prostředkem ke kontrolování lidí. Abyste mohli lidi kontrolovat potřebujete mít doktríny. Samozřejmě také mít dobré jméno, dobrou kariéru v církvi a být slavní a známí v náboženském prostředí. Také potřebujete mít zdroj příjmů, dobrý plat a zajištěné finanční prostředky (to všechno zaplatí lidé v církvi pro kterou pracujete). Všechny tyto věci se mohou stát úskalím. Ježíš řekl:

Ale běda vám bohatým, neboť vy už máte své potěšení. Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat. Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům.
Lukáš 6:24-26

Ježíš zdůraznil, že pokud o vás všichni mluví dobře (ať už ve vaší vlastní církvi, vašem lokálním sboru nebo jiných ostatních církvích) je to riziko, že něco děláte špatně. Ale já bych se chtěl vrátit k těm doktrínám. Doktríny rozdělují lidi na dobré a špatné, na lidi, kteří mají dobré smýšlení a špatné. Bible nás navádí k tomu, že máme rozlišovat pravdu a máme rozlišovat duchy. Ano to je třeba. Problém je ale v tom, jakmile začneme vytvářet doktríny, které si pevně nastavíme. Když se podívám na bibli, ať už starý nebo nový zákon, nic takového tam není, leda tak u farizejů, kteří mají svoje učení. Najednou se objevil Ježíš a začal ty jejich doktríny a učení kritizovat a oni ho nenáviděli. V bibli nic není pevně nastavené, kromě Božích přikázání. Proč jsou doktríny nebezpečné? Protože pokud někdo kdo tu doktrínu zakládal udělal teologickou chybu, tak ostatní pak tuto teologickou chybu nekriticky přebírají také. My nemáme poslouchat doktríny, ale Boha. Každý věřící má mít individuální vztah s Bohem a jedině jeho máme poslouchat. Lidské autority jsou totiž nespolehlivé a tíhnou k hříchu. Bez schopnosti vlastního rozlišování co je pravda a co ne, nikdy nebudeme svobodní (A Ježíš řekl: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí"). Budeme spoléhat jen na správnost doktrín, aniž bychom si vypěstovali vlastní schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem. My se nesmíme spoléhat na doktríny, ale na živé Boží slovo. Pokud spoléháme na doktríny místo na živého Boha a řídíme se raději jimi než abychom naslouchali jemu, pak je něco špatně. Uvědomil jsem si, že s doktrínami jsou nutně spjaté předsudky. Kdo má potřebu zavádět a formulovat doktríny a vypěstoval si takový detektor či tester na správnost náboženství na základě doktrín, pije přidává sobě s cukrem do šálku čaje také jed! Kdo uvízl v pasti náboženského smýšlení a nedokáže se už bez doktrín obejít je nutně v pasti náboženského ducha. Je to jeden z rozpoznávacích signálů. A samozřejmě, stejně jako farizeové nebyli schopni sami sebe posoudit a připustit, že se pletou, tak i nábožensky založení lidé budou lpět na uplatňování doktrín. Doktríny jsou vlastně modlou. Dávají lidem falešný pocit jistoty, že se mají o co opřít. Doktríny, však nejsou Božím slovem. Živé Boží slovo je pružné, vždy totiž reaguje na potřebu jednotlivce, zná srdce člověka. Bez osobního vztahu s Ježíšem a jeho vedení, jsme závislí na lidech a jejich mylných úsudcích o nás. Člověk s náboženským myšlením je těžce stižen, protože náboženský duch je proti Duchu Božímu. Takový člověk se jeví jako zbožný, jako někdo kdo je obdarován výjmečnými vlastnostmi nebo schopnostmi od Boha, ale když mluví, nemluví skrze něho Boží Duch, ale jeho mysl. I když takový člověk myslí, že jedná v dobrém zájmu a pomáhá nebo uděluje radu, taková pomoc nemusí být automaticky v souladu s Božím duchem, neboť když někdo postrádá citlivost či schopnost naslouchat Božímu hlasu tak se takové vedení může snadno zvrtnout a způsobit škodu. A právě proto každý z nás potřebuje slyšet Boží hlas, neboť Ježíš řekl: 

Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.  Jan 10:27

Smrtelná nebezpečnost doktrín se ukázala ve středověku, kdy si Katolická církev vybudovala nebezpečné doktríny o své neomylnosti, o neomylnosti papeže, o monopolu na pravdu (tj. "že Katolická církev je ta jediná pravá") a na pravomoc soudit lidi a předávat je světské moci k odsouzení na trest smrti. Díky doktrínám Katolická církev mučila lidi a vydávala je na smrt. Nebyly to, ale samotné doktríny kdo mučil a zabíjel, ale byl to náboženský duch, kdo tyto doktríny vytvářel, byl to duch antikrista, který se do Katolické církve vetřel už v prvních stoletích a tak způsobil její odpadnutí od Boha. Miliony a možná miliardy věřících se dalo oklamat antikristem, někteří dokonce byli ochotni vraždit, znásilňovat a plenit ve jménu křesťanství. Byli a jsou to miliony ba miliardy svedených věřících, kteří sami sebe poslali na cestu do věčného zatracení. Ale tento duch přežívá dál. Špatný strom nenese dobré ovoce. Zkažen zevnitř, nemůže plodit nic dobrého. A tak církve, které vesele přebraly doktríny Katolické církve, nevyhnutelně přebrali i část toho dědictví. Doktríny však existují i mimo církev. Objevují se v každém náboženském hnutí, jako v islámu (nemusí být nutně radikální).

Když Bůh dával lidem Boží slovo, nedělal to skrze psaní doktrín. Když Bůh mluvil k Noemovi, jeho Slovo přišlo jako zjevení, když mluvil k Abrahamovi Bůh přišel ve snu, když mluvil k Mojžíši, mluvil od úst k ústům, když mluvil k prorokům mluvil do každé jednotlivé situace tady a teď. Nestanovoval doktríny. Pro Boží lid však stanovil přikázání, která jsou jasně a přesně formulované. Lidé se k tomu pak snaží cosi přidávat, a to jsou jejich nebezpečné výklady. Možná doktríny vznikají právě proto, aby se věřící nemuseli řídit Božím přikázáním; jsou to výmluvy, které věřící používají, protože jim Boží přikázání "nehřešit", "všechno opustit" a "cele se oddělit jen pro něj" přijdou příliš přísné...  Proto si lidé stanoví doktríny, ve kterých si stanoví co jsou schopni dodržovat, ostatní věci vyškrtnou a tak se spokojí s náhražkou za živé Boží slovo - s teologií, lidskou definicí či lidským návodem na rozpoznání dobrého od zlého. Tak či tak, v doktrínách se vždycky odráží člověk a jeho omezené chápání Božího slova.

Jedno video jako příklad používání doktrín

Posílám odkaz na jedno video, které sice není přímo o doktrínách, zato právě doktríny se tam používají k odsuzování nebo zavrhování jiných církví, jejich věřících a jejich hudby. Nesdílím toto video, protože bych chtěl vyjádřit souhlas či nesouhlas s obsahem. Pokud je to co říkají pravda, tak bych osobně souhlasil s argumenty, avšak důvod proč to video sdílím je ten, že obě strany (Bethel & Hillsong vs. Wretched používají doktríny). Je-li tedy pravda, že Hillsong a Bethel jsou sekty, pak věřící, které se stali obětí falešného učení bude těžké odtrhnout z takového sektářského systému právě kvůli jejich doktrínám. Je to tedy jen jeden příklad z mnoha:

Why your Church Shouldn't Play Bethel and Hillsong Music*

Podobně to ale funguje i v dalších církvích a sektách. Můžeme začít sektami Mormonů, Svědky Jehovovými, pokračovat přes Katolickou církev, Hnutí víry a skončit u evangelikálních a letničních církví. Prostě všude, jakákoliv církev, která si zakládá na doktrínách, aby mohla posuzovat ostatní církve, sekty a falešná učení, byla automaticky infikovaná náboženským duchem a potřebou kontrolovat lidi. Jinak by nepotřebovali mít tyto náboženské doktríny. Stejně tak je to u muslimů a jiných náboženstvích, že potřebují posuzovat kdy toho člověka mohou vyloučit ze svého společenství. Opakuji však, že neříkám, že bychom toto posuzování a vylučování neměli dělat - měli, ale pouze podle bible, respektive podle Božího slova a bez zavádění doktrín.

Doktríny jsou neflexibilní a nikdy se nemohou přizpůsobit Duchu Svatému. Když Bůh řekne slovo a bude to jinak než zrovna podle vaší doktríny co uděláte? Poslechnete doktrínu vaší církve nebo Ducha Svatého? A pokud Ducha Svatého, tak na co teda potřebujete doktríny?

* video je v angličtině a pojednává o tom, že církev Bethel a Hillsong spadá pod hnutí víry a jejich učení není v souladu s pravým evangeliem. Kromě toho se ve videu diskutuje o nebezpečí, které představuje hudba, kterou tyto církve produkují neboť jejich hudba slouží jako prostředek, který láká jiné věřící do jejich církve, nevědouc o nebezpečích které toto nesprávné učení údajně skrývá.

Osobně věřím, že kdo potřebuje používat doktríny nebo se na ně odkazovat není svobodný.

Kdo však je duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho. 1 Korintským 2:15

Svobodný člověk nepotřebuje být posuzován doktrínami, ani tím kdo je stanovil. Je posuzován Bohem a pokud zhřeší, Bůh ho z hříchu usvědčuje a on pak se obrací a s hříchem skoncuje.

Náboženské elity, které posuzují doktríny té či oné církve, aby zjistili zda je možné s nimi spolupracovat nebo ne, jsou uvízlé v pasti systému, který stvořil člověk. Takový systém je od základů špatný, protože více spoléhá na člověka a jeho učení než na Boha. A samozřejmě, že podobný přistup mají i k jednotlivci. Ti kdo používají doktríny nemohou vidět člověka Božíma očima, protože se dívají očima lidskýma. Jsou to právě předsudky, které jim brání vidět člověka tak jak by je viděl Ježíš - Ježíš totiž nepoužíval doktríny a nerozlišoval kdo je z té či oné církve, ale radil, abychom se všichni vyhnuli náboženskému kvasu (totiž farizejskému = náboženskému). Apoštol Pavel pak zajisté nepoužíval doktríny, protože právě náboženské smýšlení opustil. To dělal zamlada, když pronásledoval křesťany. Doktríny oslepují, předsudky zabíjí.

Ti kdo mají potřebu porovnávat doktríny, aby zjistili zda učení té či oné církve je správné, se nemohou vyhnout tomu, že musí značné úsilí věnovat tomu, aby si vyhledali informace, pročetli prohlášení, poslechli kázání a případně ještě přečetli kritiku opozice. V případě, že se spokojí s povrchním prohlášením, které najdou na stránkách dané organizace, tak touto činností nestráví tolik času, ale zase si nevytvoří objektivní názor. A nyní tedy, v tom je zakopaný pes: spoustu času strávíte poslechem kázání, jen abyste zjistili, že ta či ona organizace káže něco co je v rozporu s biblí. Nebylo by však lepší tento čas trávit přímo s Bohem? Čtením Božího slova, rozhovorem s Bohem nebo službou Bohu? Možná by k nám Bůh pak promluvil a ušetřili bychom si tyto starosti. Nač si dělat těžkou hlavu s věcmi, když Boží břemeno je lehké?