Úvod

Na této stránce bych chtěl objasnit jaký je rozdíl mezi náboženským duchem působícím v systematizované církvi a zákonictvím.

Co je zákonictví

Mohl bych třeba říct, že placení tzv. církevních desátků není opodstatněné a pokud ho někdo vymáhá jedná se o zákonictví nebo pokrytectví. V případě vymáhání desátků může navíc být zapojena i manipulace a lživá interpretace bible. Pokud křesťané používají bibli k obhajobě desátků, je to čistě jen demagogie, protože v Novém Zákoně (NZ) není povinnost odvádět desátky a ve Starém Zákoně (SZ), který se vesměs týká židů (ale chcete-li stavět na SZ pak je třeba dodržovat víceméně všechny přikázání SZ, kromě obřízky a obětí za hřích) se desátky neplatí ve formě peněz, ale potravinových surovin. Mezi desátky v SZ patří i takové věci, že hospodář má nechat asi desetinu svého pole ladem. Celkově je tato tématika složitější, ale stačí nám vědět, že v NZ o desátkách nic není. Na začátku Skutků apoštolských je jediná zmínka, že křesťané prodávali své majetky a dávali je ke společnému využití, což ale byla dobrovolná činnost a nebylo předem určeno kdo toho kolik odevzdá. Tam šlo o čirou bázeň z Boha, protože Ježíš učil, že bohatý člověk nevejde do Božího království. Ježíš bohatému člověku přikázal, že má prodat vše co má a rozdat to chudým. Toto je tedy jedna forma zákonictví + pokrytectví. Pokud se nejedná o desátky, mělo by se tomu říkat například "Dobrovolný příspěvek na provoz církve" nebo "Příspěvek na pronájem a energie" či "Příspěvek na platy".

Víceméně by měl být každý sám přesvědčen o tom, že takto se oblékat je dobré, protože jakékoliv nařízení a zákazy ještě nikoho nezměnili. Pokud člověk k tomu nedojde sám, že je to pro jeho dobro, tak to nepomůže, protože se pro něj křesťanství stanem souborem bezduchých nařízení, povinností a zvyků v nichž není život. Ježíš nepřišel s žádným souborem podobných nařízení, protože to hlavní co chtěl bylo, aby ho učedníci následovali a měli touhu poznávat Boha, mít s ním osobní vztah. Jenže někteří učedníci s ním byli jen kvůli očekávání toho, že se ujme vlády nad Izraelem a také proto, že se mohli zadarmo najíst. Viděli zázraky a kvůli zázrakům ho následovali, aniž by Bohu skutečně chtěli sloužit životem vedoucím k sebeobětování a nasazení. Ježíš přišel s životním stylem, který představuje více než zákazy a omezení, více než zvyky tradičního náboženství. Přišel s něčím zcela novým a radikálním - bylo to, že vyslal učedníky, aby oznamovali příchod Božího království, aby se modlili za nemocné a vymítali démony. To jsou znaky, které dnešní církve už téměř nevykazují.

Co je Farizejství

Farizejství je zase více o pokrytectví, o tom, že máte na druhé takové nároky, které sami nesplňujete nebo byste je nebyli schopni (nebo ochotni) splnit, kdybyste byli v roli dané osoby. Osoba, která ráda rozdává příkazy, ale nikdy nepřiloží ruku k dílu by mohla být farizejem. Osoba, která vede druhé, aniž by si sama osvojila stejné návyky či schopnosti. Schopnost kritizovat nebo uzemňovat druhé, ale nebýt schopen je pochválit, povzbudit a motivovat a vůbec jít jim příkladem v jednání. Může tu být i dobře míněná snaha pomoci druhému tím, že mu budu dávat rady a říkat, tohle by si neměl dělat a tohle by si dělat měl, ale sám kritiku nejsem schopen snést a vadí mi, když mi někdo uděluje rady, protože sám vím nejlépe co mám dělat.

Ježíš šel ve všem co dělal příkladem a to až do té míry, že trpěl a nevzpíral se a byl ochotný položit svůj život za svou víru. Boha nezapřel a své slova neodvolal.

Osobně jsem přesvědčen že, aby člověk mohl přijímat vedení a korekce směrem ke své osobě, je nutná důvěra a kladný vztah mezi vedoucím a vedeným. Toto v systematizovaných církvích moc nefunguje, protože mezi běžným členem a pastorem bývá propast a odcizení (záleží to na velikosti církve/sboru).

Co je náboženství (náboženský duch)

Na rozdíl od výše uvedených příkladů je náboženský duch založen především na systému a náboženských pravidlech. V systému není život. Vztahy nejsou opravdové jako ve funkční rodině. Chodíte do sboru, lidi znáte z vidění, ale nemáte čas nebo dokonce ani chuť ty lidi více poznat. Nebo oni nemají chuť více poznat vás. Nemají chuť pro vás něco obětovat nebo vy nemáte chuť něco obětovat pro ně. Pro lidi, kteří nezažili zdravou funkční rodinu se to dá jen těžko představit. Představte si například ženu, která svého otce zažila jen jako alkoholika, který se hádal s mámou, byl ji, vyhrožoval atd. Peklo na zemi. Tato žena ve svém životě postrádá lásku, ujištění o její hodnotě, otcovskou oporu a očekává, že ji to někdo nabídne. Pokud si církev chce "hrát" na tatínka a maminku, měla by to umět nabídnout. Pokud to tam není, tak je to jen systém. Systém založený na pravidlech, hierarchii, kázáních, penězích, ale postrádající život. Bez důvěry a života ve vztazích není možné dále duchovně růst. Zaseknete se a neposunute se dál.