Varovné znaky vymítání

Existuje několik věcí, které by Ježíšův učedník rozhodně neměl dělat během vymítání démona. Tyto věci, mohou buďto prozrazovat nezkušenost, bezradnost až necitlivost, a v některých případech mohou hraničit snad až se sektářstvím.

Mluvení s démonem

Nedávno jsem narazil na internetu na jedno video (které mě připadá jako otřesné), jmenuje se to "Demonic jinn cast out in Jesus Name @ Egyptian": https://www.youtube.com/watch?v=Eq2LrjiXxoU ... nicméně i při posuzování toho videa musím být opatrný protože je hodně prostříhané.

Je tam několik znaků, které by vymítající neměl dělat, protože k nim není žádný důvod.

Ten hlavní problém, který u záznamu vidím, že vymítající mluví s démonem. Od démona nemůžeme očekávat, že bude mluvit pravdu. Pokud mluvíme s démonem, tak děláme cokoliv, jenom ne vymítání!!! Navíc mluvit s duchy je podle Starého Zákona zakázané a spadá do kategorie spiritismu, jež je smrtelný hřích.

Nadměrné sebezviditelňování se (dělání představení)

Vymítání démonů opravdu není žádné představení. Jde tam především o to, že chceme dotyčné osobě pomoc. Pokud je to možné, vymítání by se mělo dělat jen v úzkém okruhu lidí, s ohledem na osvobozovanou osobu. Ježíš se sice s vymítáním nijak netajil, dělal ty věci veřejně, nicméně byla to jiná doba a jiná situace. Ježíš opravdu věděl co dělal, byl v tom dobrý. Ježíš znal (a zná) srdce každého člověka a zná i démony. Ví o nich. Nemusel by se je ptát na jméno. Situace v bibli popisované, kde se Ježíš ptá na jméno démona, konkrétně se jednalo o démona légie, protože jich bylo mnoho... Ježíš měl tu situaci pevně pod kontrolou, protože je syn Boží, Bůh a Spasitel. To se o lidech často říct nedá, když protahují vymítání na velmi dlouhou dobu.

Pouštění zvuků do reproduktorů

Pouštění zvuků do reproduktorů řadím do kategorie sebezviditelňování (dělání show). Na tom výše uvedeném videu je vidět, že paní která tam stojí se snaží zachytit co bude daná osoba říkat. Tohle bych nedělal. Vzhledem k tomu, že video bylo prostříhané a zřejmě už z toho vystřihli tu část, kdy démon něco křičel do mikrofonu tak usvědčující důkaz mi chybí. Záznam byl asi prostříhán poté co jsem tam napsal komentář, že takhle by to probíhat nemělo.

Co je třeba zdůraznit

Musím zdůraznit, že všichni Ježíšovi učedníci se učí věci dělat a každý při tom dělá chyby. Takže chyby jsou povoleny. Ovšem, člověk se musí být schopen ze svých chyb poučit a neopakovat je - tedy pokud jim nejpeve někdo zkušený ukáže jak efektivně vyhnat démona, bez zbytečného prodlužování.

Čas potřebný na vyhnání démona

Čas potřebný na vyhnání démona je individuální. Rozdělil bych to na dvě části. Nejprve přichází ta část, kdy se jen modlíte, aby přišla Boží přítomnost. Odevzdáváte tu situaci Bohu, protože Bůh je ten kdo bude jednat, nikoliv vymítač. Když se duchovně svázaná osoba dokáže uvolnit a začne vnímat Boží přítomnost, pak se začínají projevovat démoni, mluvíme o manifestaci. Než k tomu dojde může uplinout i více času toto ale není podstatné. Ježíš vymítal démony prakticky okamžitě, jakmile se před Ježíšem v blízkosti Boží přítomnosti začali projevovat. Ježíš se s nimi dvakrát nevybavoval a neprodlužoval to. Je to dáno také tím, že Ježíš měl opravdu hodně práce, na blízku bylo mnoho lidí, kteří přišli aby byli uzdraveni nebo osvobozeni. Nemohl tedy jednomu člověku věnovat například dvacet minut.

K samotnému vymítnutí démona poté co se začal projevovat stačí autoritativní příkaz od Ježíšova služebníka, který žije s Duchem Svatým a toto vymítnutí by mělo proběhnout přibližně do jedné minuty. Ovšem může se stát, že démonů je více a to může vše zkomplikovat.

Vůbec nejjednodušší je, pokud víte co je třeba vímítnout. Je dobré když víte s čím ten člověk přišel. I Ježíš to věděl, protože mu to bylo řečeno (ne že by Bůh nevěděl, ale Ježíš učedníkům ukazoval jak to mají dělat).

Osobně bych se držel toho, vymítnout jen to o čem vím že dotyčný kvůli tomu přišel. Například nějaká konkrétní bolest, nebo strach. Vymítnout jen to za co jsem se předtím modlil, aby odešlo z těla.

Tělesné projevy během vymítání

Během vymítání se nejčastěji projevuje démon tak, že tělo se začne jakoby svírat do křečí. Nejde ale o skutečné křeče takové, které známe z nemocničního seriálu "Šikágo Houp". Jsou to jen chvilkové sevření, kdy dochází k napětí v těle. V takovém okamžiku člověk pociťuje nějaký vnitřní tlak či bolest (tento pocit je zcela individuální), kterého se chce zbavit. Zde je nutné zdůraznit, že tento pocit nepochází z venku, nebyl nijak vsugerován. Jde o to, že to co člověka trápí vyplave napovrch. Může se stát že člověk, který se dlouhé roky trápil s neodpuštěním najednou tyto pocity opětovně prožije a proto je tak silně prožívá. Při odstraňování pocitů ten tlak odchází z hrudi, přes jícen směrem ven a častokrát při tom člověk zařve nebo vykřikne či se jinak zvukově projeví. Neznamená to však, že by člověk prožíval fyzickou bolest! Je to projev duchovního očištění. Tím, že vše ze sebe dostanete, se vám nesmírně uleví a přestanete se trápit a zatěžovat tím co vás dlouhé roky obtěžovalo. Po tomto spontánním vykřiknutí doprovázeného kontrakcí těla lze očekávat, že démon z těla odešel. Pokud si ale nejsme jisti, ptáme se dotyčného zda pocítil úlevu nebo ještě cítí něco negativního.

Pokud je démonů více, může dojít k tomu, že po uvolnění toho démona, proti kterému jsme autoritativně vystoupili, se najednou tělo zklidní. Pokud je kolem ale více služebníků, kteří pokračují v modlení anebo vymítající osoba pokračuje v modlitbách, pak se může stát, že se začne projevovat další démon (další manifestace, pohyby těla a kontrakce).

Je dobré když víte s čím máte tu čest a víte co máte vyhnat (předem proběhl pohovor). Když to nevíte nemusí se vám to povést (ale může!). Pokud už však nevíte jak dál, nestyďte se přestat. Ono totiž vysvobozování probíhá postupně a je dobré, když člověk na to příjde sám z čeho vlastně potřebuje osvobodit. Nemůžete nikoho nutit vyhnat něco, čeho se sám zbavit nechce - Bůh přece nikoho do ničeho nenutí!

Ve správný čas zastavit a pokračovat jindy

Pokud jste tedy svůj úkol už splnili, ale víte, že je v těle ještě nějaký jiný démon, nevyvíjejte další úsilí, když nevíte jak dál. Pokračovat ve vysvobozování lze přece kterýkoliv jiný den; zejména poté co budete mít další společný rozhovor o věcech. Pokud totiž je ještě něco dalšího k vymítnutí, je třeba zjistit jak se dotyčný cítí, jak se mu ulevilo nebo co ho ještě trápí. K těmto věcem člověk ale dospěje až během několika dalších dnů nebo týdnů.

Výše popsané vymítání démonů v případě, že se jednalo o vymítání dvou démonů a více, by celkově nemělo trvat než deset až patnáct minut (je to jen subjektivní odhad času, nikdy jsem to neměřil!).

Kdy začít vymítat

Jak jsem již napsal výše, s vymítáním, tj. autoritativním příkazem vůči démonu, začnete až se začne projevovat.

Co nejsou démonické projevy

Jsou i jiné tělesné projevy v přítomnosti Ducha Svatého, které se ale neprojevují křečema nebo spontánními výkřiky bolesti... Například jemné chvění rukou nebo jiné části těla, kdy člověk reaguje na Boží přítomnost. Pak jsou i jiné a to kontrolované projevy, kdy člověk může například reagovat na hudbu a tančit během uctívání, skákat či se jinak radovat a toto nejsou démonické projevy, ale projevy Ducha Svatého v těle. Nakonec i pláč je obvykle přirozenou záležitostí uvolnění emocí, nejedná se o posedlost démonem.

Je vymítání tělesně vyčerpávající?

Pokud démonické manifestace trvají déle než oněch zmíněných 10-15 minut (ne víc než 20 minut v krajním případě), pak může dojít k tělesnému vyčerpání a z tohoto hlediska možná až ke zbytečnému přetěžování těla.

Potobně i pro vymítající osobu může být vymítání po delší době tělesně únavné, ale je třeba se cvičit ve vytrvalosti a hlavně na citlivost a vedení Duchem Svatým.

Nejedná se o psychické týrání člověka?

To co se odehrává během vymítání je, že osvobozovaná osoba se dostává do Boží přítomnosti, ve které je dobře dobře. Vlivem této duchovní moci se démoni začínají cítit nepohodlně, což vede k těm tělesným projevům. O Boží přítomnosti můžeme mluvit jako o světle či vnitřní síle, která člověka naplňuje, když Bůh přichází. Nemusíte nutně vidět světlo, ale cítíte vnitřní sílu, která z vašeho nitra vypuzuje to zlé. Pokud v nitru cítíte nějaký blok a vymítající přikáže této věci aby odešla, najednou cítíte, že tento blok stoupá směrem do hrudi a výše jícnem až úplně výjde ven. Je to tedy velmi vysvobozující.

Samotný fakt, že během vymítání cítíte Boží přítomnost, vnitřní sílu a současně i cosi negativního ve vás, čeho se chcete zabavit, neznamená, že by vás vymítající jakkoliv negativně ovlivňoval, jen zkrátka na povrch vyplývá to co už ve vás je.

V žádném případě nemůže být řeč o psychickém týrání nebo jakýmkoliv jiném týrání, kromě situace, kdy dochází k tělesnému vyčepání vlivem tělesných manifestací, tj. situace kdy vymítání probíhá neúměrně dlouho, řekněme už těch 20 minut tělesných manifestací. Pokud však někdo tvrdí, že během těch tělesných manifestací člověk psychicky trpí, domnívám se, že jeho zkušenosti s vymítáním nejsou valné, možná nemá vůbec žádné, neboť podle mě není možné, aby zkušený člověk nevěděl o tom co vlastně dotyčná osoba prožívá (protože o těchto věcech máte příležitost mluvit s lidma poté co byli vysvobozeni, ale i kdyby se mu to vysvobození nepovadlo tak by odpověď měla být pozitivní, protože v Boží přítomnosti se člověk netrápí; v Boží přítomnosti dochází k odhalení toho zlého co v člověku ještě zůstalo, neboť na světle je odhalen každý duchovní problém; ale ne způsobem že vás to zlo přemohlo, naopak získáváte vnitřní sílu k tomu, abyste daný problém řešili.).

Pocity po osvobození

Člověk osvobozený z duchovního zajetí cítí úlevu, ale svůj aktuální duchovní či zdravotní stav si nemusí plně uvědomovat. Až během následujících dnů může potrvrdit, zda byl jeho problém opravdu vyřešený.

Zde bych chtěl zmínit případ, kdy jistá osoba trpěla pocity přehnaného sebeobviňování a sebekritiky. Zažívala duchovní útoky, které přicházeli ve formě nepříjemných myšlenek a následkem toho bylo skutečné duševní trápení. Jistě existuje na světě mnoho lidí, kteří trpí podobnými věcmi a neuvědomují si, že tyto věci jsou způsobeny duchovním zajetím. Bez schopnosti duchovního rozlišování se člověk často ztotožňuje s myšlenkama, které nepochází z něj, ale z toho zlého, který je mimo lidského ducha. Psychiatři a psychologové, toto nemohou pochopit, neboť na jejich školách se neučí duchovní realitě a duchovnímu boji). Případně vás mohou označit za duševně nemocného či jinak duchovně "porouchaného". Bůh, ale dokáže tyto věci změnit, pokud si připustíte, že tyto myšlenky či pocity vás trápí a nepochází přímo z vás. Člověk je jako prázdná nádoba a sám si musí rozhodnout, zda v něm bude přebývat Boží duch nebo démoni, kterými vás zásobuje ten zlý. Viz obrázek.

V momentě kdy si uvědomíte, že tyto myšlenky vás trápí a nejsou z vás, neboť nad nimi nemáte kontrolu, jste na poloviční cestě k vysvobození. Ta druhá část, kteoru musíte udělat je vyhledat Ježíšova učedníka, který bude ochotný se za vás modlit a v autoritě Ježíše Krista vyhnat z vás vše zlé co do vás nepatří. S tímto procesem plného osvobození souvisí i nutnost příjmout Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele, který zemřel za vaše hříchy a osvobozuje vás od hříchů a od prokletí a dává vám nový Život (na obrázku holubice, tj. Duch Svatý).

Ta osoba, která zažívala ty myšlenky sebeovniňování a sebekritiky byla nakonec vysvobozena. Výsledek byl pro ní znát. I když čtenář či vnější pozorovatel nemusí změnu vidět, tyto změny probíhají uvnitř v člověku. Neměli bychom soudit člověka podle vzhledu, protože opravdu nikdy nevíte jakým duševním peklem si člověk prochází nebo procházel v minulosti. Změna někdy bývá obrovnská, ale člověk, který dotyčnou osobu neznal to nedokáže posoudit.

Napadá mě že po světě chodí mnoho lidí, kteří si prošli hroznými traumaty ať už fyzickým násilím v rodině, v manželství, znásilněním nebo přepadením a tyto strachy a traumata je pak provází celý život. Chodí za psychology a bojují, ale nedokáží úplně zapomenout. Zde je však mnohem jednodušší a efektivnější řešení, totiž úplné řešení, které vás vysvobodí ze všeho zlého co vás až doposud uvnitř pronásledovalo. Záleží jen na tobe jestli to příjmeš nebo ne.

Může mít křesťan démona?

Nejdříve by bylo dobré si ujasnit kdo je to křesťan. To slovo se v bibli vyskytuje jen třikrát a zdá se, že první křesťané (apoštolové a úplně první následovníci Ježíše) si tak neříkali. Bible především rozlišuje mezi tím jestli člověk následuje tu správnou cestu. Mluví se o následovnictví (čeho) a o učednictví (čeho). Bible především rozlišuje mezi tím jestli člověk chodí v pravdě, chodí ke světlu a jeho skutky jsou zjevné (J 3:19-21 NBK, 1 J 1:5-7) a mezi tím jestli se spolčuje s nevěřícími (2 Kor 6:14-17) a žije podle žádostí tohoto světa (1 J 2:15-17,4:5) nebo koná Boží vůli. Pro mě pojem křesťan nedává vůbec žádnou záruku, že daný člověk je spasen, protože např. 1 J 3:14-15 říká, že kdo nemiluje nemá v sobě život a zůstává ve smrti (tzn. nemá život věčný). Kladu sám sobě otázku co mám dělat, zeptá-li se mě kdosi co jsem nebo jestli jsem křesťan. Jediná správná odpověď by měla být ta biblická, měl bych odpovědět podle pravdy. Když člověk řekne, že je křesťan lidé ze světa si automaticky dělají představu o tom, jaký by měl křesťan být: neměl by hřešit. Ale většinou tomu tak není, málo kdo nikdy nezhřeší. Mohl bych odpovědět: jsem Svatý. Nebo jsem Syn Boží. Jak to zní pyšně, ale pravdivě, pokud žiju podle pravdy a chodím ve světle. Ale co když ne? Ten člověk si mě může hned otestovat. Je to velký závazek.

Zkrátím to: jestliže křesťan hřeší, tak pochopitelně může mít démona. Protože kdo nepřebývá ve světle, ale v temnotě, v tom Duch Boží nepřebývá a démoni se do prázdného domu nastěhují rádi.

I křesťané potřebují vysvobodit

Jako křesťan jsem v církvi strávil mnoho let a nedokázal jsem přemoci své hříchy a své temné duševní problémy, které mě pronásledovali. Ovšem až teprve, když jsem si tuto duchovní realitu připustil a začal jsem vyhledávat křesťany, kteří toto dokáží se vše změnilo a můj život se obrátil o 180° k lepšímu (směrem k Bohu).

Nezapleťe se znovu do hříchu!

Důležité je však změnit pohled na život (anglicky: renew your mind; česky: obnovit vaši mysl). Když jste jednou byli osbobozeni, nemůžete již dál pokračovat v tom hříchu (proto Ježíš řekl: "Jdi a už nehřeš"). Nemůžete se znova zaplést do otrockého jha, vždyď by se ten démon vrátil, i problémy by se vám vrátili ať už duševní nebo tělesné. Proto je třeba následovat Ježíše Krista a být opravdu jeho učedníkem.